Daří se Vám výchova tak, jak chcete? Máte vztah, jaký jste si přáli? Kladete si někdy otázku, čím to může být?
Odpověď na řadu položených i nepoložených otázek Vám dá zhlédnutí videosemináře Dr. Lidmily Pekařové. Nabízí vtipný a jednoduchý návod, jak to změnit, pokud budete chtít!
videa můžete zhlédnout zde : videa PhDr. Lidmila Pekařová
Doporučujeme také knihu "Jak žít a nezbláznit se"
čtěte dále:
úryvky z knihy:
Oblékání
„Po návratu z vycházky se společně zouváme. Botičky si dává dítě pod naším dohledem na jedno místo, šálu, čepici, kamaše opět na stejné místo. Musí mít svoji skříňku, svůj věšák s několika háčky v přiměřené výšce, aby mu nikdo nemusel nic podávat a od něho přebírat. Dělá to podle pokynů samo. Neutíká z chodby napřed do bytu a nenechává za sebou svršky jako had svlečenou kůži. Svléká se stejně jako dospělý, oba vedle sebe, bez napomínání, a nemá možnost z předsíně zmizet. První, co batole respektuje, je spolupráce. Táta mu podá čepičku, ono ji položí na správné místo a hledá v jeho tváři uznání.“
Hra
„Dítě si chce hrát a chce podat další hračku. Máma souhlasí, ale předtím zahájí společný úklid toho, s čím si hrálo dosud. Nikdy nepřidá k rozházeným předmětům ještě další. Byl by to chaos podnětů – a to dítě unavuje. Navíc by vznikla neúnosná situace k uklízení. Nesmíme umožnit moment, že máma uklízí a dítě si běhá nebo dohrává. My dospělí jen podáváme do ruček díly stavebnice, postrkujeme auto k úklidu, srovnáme leporela a taktně je nasměrujeme do skříňky, kam už je batole vkládá samo. Pracujeme klidně, bez kritických poznámek, zpočátku víc dospělý, ale dítě je stále „v tahu činnosti“. Spolu odcházíme vybírat nové předměty.“
Je to úplně jednoduché. Pořádek a důslednost.
